ŽÁDNÉ MRAKY, VŠUDE JASNO… My jsme architekti 4a a kdyby jste hledali naši kancelář, tak věřte, že od nové Národní knihovny vás dělí jen budova Izraelské ambasády, tedy zhruba 200m. S velkým nadšením jsme loňské léto zakoupili dlouho očekávané soutěžní podmínky za 6000kč. Ani na vteřinu nás nenapadlo použít tyto peníze třeba na týdenní pobyt v hotelu Adriatic v Chorvatsku, který leží v borovém háji asi 50 metrů od moře. Přitom pokoje jsou čistě udržované, denně uklízené a ručníky pravidelně měněné. Zjistili jsme, že soutěžní manuál je poctivě zpracovaná hutná kniha plná regulativů a vazeb, a čtení v ní nám zpříjemnilo letní večery v kanceláři po celodenním řešení jiných projektů. K tomu ještě 10 stran A4 Otázek a odpovědí psaných písmem velikosti 5.5, kde jsme si ujasnili to, co všechno v žádném případě nesmíme. I když se to na první pohled zdálo nemožné, skutečně zůstal i prostor pro autorský návrh – o to jsme se tedy pokusili. Naše představa Národní knihovny na Letné měla mít podobu lehkého měkkého mraku usazeného mezi a nad korunami stromů, tak aby bylo možné najít místo pro čtení v polostínu mezi větvemi i na slunci, s výhledem na Prahu nebo Letenskou pláň. Jako výpůjčku z oddělení domácí literatury jsme parafrázovali titulem „nesnesitelná lehkost čtení“. Parter byl průchozí, jen několik výtahů a eskalátorů nasávalo návštěvníky nahoru do mraku. Na střeše pak svým tělem chránila vnitřní zahradu a ve svém nitru to nejcennější – tedy velký objem národního archívu a další literatury - tak jako chrání jablko své genetické informace uvnitř svého jádřince. V takové podobě jsme návrh také odevzdali. Jedním z důvodů, proč se účastníme takovýchto soutěží, je fakt, že můžeme na danou věc vyjádřit svůj názor. Tady to bylo o to zajímavější, že šlo o místo nám tolik blízké. Nemůžeme říct, že jsme nechtěli vyhrát, ale především jsme chtěli konfrontovat náš návrh s ostatními architekty z celého světa. Tahle soutěž k tomu přímo vybízela – nic podobného tu od revoluce ještě nebylo a dost možná dlouho nebude. Nepostoupili jsme, ale těšili se na závěrečnou výstavu se samozřejmou představou malé dvorany veletržního paláce plné modelů a výkresů a slavnostního večera s vítězem a všemi kamarády, co soutěž také dělali. Rádi bychom také zatleskali vítězi, protože by si tu slávu zasloužil. Žádná veřejná vernisáž, žádná dvorana, žádný potlesk, tedy tak trochu jiná výstava. Galerie Klementinum s přehledem zvládla zpanelovat všech více jak 300 návrhů, k tomu dokonce i několik přefocených modelů – náš bohužel ne. Některé návrhy se blyštěly identifikačními údaji, jiné ne – ke vší smůle my také bez identifikace. A co hůř – náš dům, co nám to provedl… levitující oblak se v období mezi odevzdáním a v průběhu dvou soutěžních kol změnil na ostrý skleněný krystal rozřezávající vzdušné proudy nad Letenskou pláni. Sobotní příloha MF Dnes o tom informovala jasně, tomu nešlo nevěřit – deník s nejvyšším nákladem v republice by neudělal chybu. Snažili jsme se náš návrh vyslat do světa jako ucelenou „bytost“, a on nás takhle zradil? Jak se mohl takhle proměnit bez našeho vědomí? Kdo ho k tomu navedl? Možná ho navedl dům od dánské kanceláře BIG. Ten se ještě v listopadu na prezentaci Bjarke Ingelse poslušně představil, ale na výstavě se rozhodl prezentovat pod značkou Max Fordham LLP (GB). Možná ho navedla skupina domů, když stáli ve skladu vedle sebe a několik měsíců čekali na výstavu. A možná to bylo jinak. Díky obětavým organizátorům nakonec vše dobře dopadlo, model se našel – popiska „model poškozen“ byl jen malý administrativní omyl. Identifikaci se podařilo identifikovat, dokonce i návrh BIG byl vrácen původnímu majiteli. Výstava se povedla a stane se jistě hnacím motorem a ukázkou toho, jak se to má dělat i do budoucna. Za 4a architekti jednohlasně říkáme: Už se nemůžeme dočkat!